1. POSTUP PŘI ZPRACOVÁNÍ SEMINÁRNÍ PRÁCE
Student má možnost vybrat si téma své seminární práce z nabídky, kterou poskytne vedoucí semináře nebo příslušný učitel. Alternativně může navrhnout vlastní téma. Při výběru tématu by měl student zvolit specifický problém, který může zpracovat do hloubky v rámci stanoveného rozsahu práce. Téma by mělo být formulováno precizně a mělo by být zaměřeno na řešení konkrétní otázky nebo problému, nikoliv pouze na popis. Zajímavá a originální formulace tématu je klíčová pro zabránění plagiátu.
2. Sběr informací
Sběr informací V první fázi zpracování (fáze analytická) student shromažďuje informace o předmětu své práce. Zdrojem informací jsou pro studenta pramenné a literární materiály. Použité prameny zahrnují co nejaktuálnější informace k dané problematice, včetně odborných článků a zdrojů aktuálních statistických dat (dostupných v písemné či on-line podobě).
Bibliografie.
Přehled o potřebné literatuře, vztahující se k danému tématu, student získává prostřednictvím vyhledávacích služeb v knihovnách, které soustřeďují bibliografie, tj. soupis tištěných prací (knih a časopiseckých článků). Vyhledávat lze literaturu dle jména autora, názvu publikace, klíčových slov. V první fázi je vhodné zvolit vyhledávání podle klíčových slov, která se vztahují ke zkoumanému tématu.
Pramenné a literární materiály.
Pramenné materiály označují vše, z čeho lze čerpat vědomosti o dané problematice. Literární materiály zahrnují knihy a časopisy, slovníky (encyklopedie), sborníky z konferencí a symposií, ročenky, statistiky, výzkumné zprávy, tabulky, normy a jiné právní předpisy, podnikové publikace a materiály, materiály národních institucí (ministerstev, statistických úřadů ad.) a nadnárodních institucí (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, OSN, Evropská unie, Světová banka ad.).
Knihy a odborné časopisy.
Vedle odborných knih, které obsahují soubor trvalejších poznatků, je pozornost nutno věnovat i poznatkům aktualizovaným pomocí odborných časopisů a dalších periodik (novin). Student by měl současně získat také (alespoň základní) přehled o zahraniční literatuře, týkající se daného tématu.
Internetové zdroje.
V rostoucí míře studenti při zpracování seminární práce využívají i internetové zdroje institucí zabývajících se související problematikou. Pro výchozí orientaci slouží např. Zdroje pro ekonomická studia (http://ciks.vse.cz), Resources for Economists (http://www.rfe.org), Social Science Information Gateway (http://www.sosig.ac.uk), Biz/ed (http://www.bized.ac.uk/listserv/listhome.htm) ad. obsahující odkazy na další související informační zdroje. V seminární práci musí být v textu uvedeny odkazy na prameny, z nichž autor při vypracování čerpal, ať už doslovně (citace) nebo je volně interpretoval (převzal). Autor rovněž v textu využívá poznámkového aparátu. Nepostačuje tedy pouze seznam použitých pramenů uvedený na konci práce (za závěrem)!
Projekt seminární práce
Projekt seminární práce zahrnuje základní informace nezbytné pro řešení daného problému a je strukturován do těchto částí:
Cíl práce: Autor podrobně popisuje cíle práce a klíčové otázky, na které bude ve své práci hledat odpovědi.
Charakteristika zkoumaného problému: Autor analyzuje hlavní aspekty problému, kterým se práce zabývá, a vztahuje je k aktuálnímu vývoji a stavu poznání dané problematiky.
Postup řešení problému: Autor vysvětluje metody a postupy, které plánuje použít ve své práci, stejně jako typy pramenů a zdrojů dat, s nimiž bude pracovat. Také popisuje případné instituce, které hodlá kontaktovat.
Osnova práce: Struktura práce je rozčleněna do hlavních kapitol a podkapitol, přičemž každá z nich je stručně popsána. Osnova je dostatečně konkrétní pro případné úpravy.
Seznam literatury: Autor poskytuje přehled pramenů, ze kterých čerpá při vypracování práce, včetně on-line zdrojů.
Projekt práce má omezený rozsah, zhruba 2 strany (1 strana na bakalářském stupni, 2 strany na magisterském stupni). Student musí předložit tento projekt k posouzení před tím, než začne psát samotnou práci. Struktura seminární práce
Seminární práce je rozdělena na čtyři základní části:
1. Úvod
2. Teoreticko-metodologická část práce
3. Analytická část práce
4. Závěr
Části 2 a 3 jsou dále členěny do příslušných subkapitol. Názvy částí 2 a 3 a jednotlivých subkapitol autor konkretizuje podle jejich obsahu.
Charakter seminární práce
Seminární práce by měla být vyvážena mezi částmi 2 a 3, větší váha nicméně obvykle připadá analytické části, v níž student prokazuje schopnost aplikace základních teoretických a metodologických poznatků na zkoumaný praktický problém, včetně využití souvisejících statistických údajů a jejich interpretace. V případě teoreticko-metodologicky zaměřené práce jsou vyšší nároky kladeny na šíři zpracování pramenů, srovnání získaných poznatků o alternativních přístupech a jejich vyhodnocení v literatuře i z hlediska samotného autora.
Úvod obsahuje:
-zdůvodnění aktuálnosti tématu a formulaci problému, který student bude řešit,
-stanovení cíle práce a otázky, které si autor klade
- představení struktury práce
Teoreticko-metodologická část práce zahrnuje:
teoretické poznatky, vztahující se k danému problému – základní pojmy
současný stav problematiky a přehled existující literatury vztahující se k danému tématu
charakteristiku metod a postupů, které jsou pro řešení problému použity
Analytická část práce zahrnuje:
-charakteristiku a prezentaci použitých údajů (poznatků) a jejich analýzu
- charakteristiku souvislostí analýzy
- vyhodnocení (interpretaci) této analýzy
Závěr zahrnuje:
- shrnutí práce prezentuje nejvýznamnější poznatky a odpovědi na otázky formulované v úvodu práce
- doporučení a návrhy pro řešení daného problému, vlastní stanoviska a jejich zdůvodnění
Rozsah práce Seminární práce je omezena počtem stran, tj. 10-12 stran v bakalářském programu, 15-20 stran v magisterském programu (bez příloh a obsahu). Horní hranice rozsahu je závazná jako maximální. Text práce se člení na kapitoly (subkapitoly) a odstavce (úvod a závěr se na subkapitoly nečlení). Smyslem členění textu je dosáhnout jeho větší přehlednosti. Odstavec je nadvětný celek. Členění textu na odstavce vyplývá z členění obsahového, často je nicméně ovlivněno subjektivním záměrem autora. V zásadě by mělo platit, že každý odstavec obsahuje určitou myšlenku. Kapitola (subkapitola) tvoří obsahově samostatný celek. Je rozsáhlejší než odstavec a řeší se v ní relativně samostatná problematika. Kapitoly práce jsou obvykle čtyři (tj. podle základních částí práce), kapitoly jsou dále členěny na subkapitoly, které zahrnují dílčí aspekty problému. Jazyková forma Jazyková forma zahrnuje odborný jazykový styl, přesnost a správnost pravopisnou a slohovou i logiku vyjadřování. Student by měl jazykové formě věnovat odpovídající pozornost, protože její kvalita ovlivňuje celkovou úroveň práce. BIBLIOGRAFICKÁ CITACE, ODKAZ NA CITACI A SEZNAM LITERATURY Při využívání odborné literatury studenti nesmí zapomínat, že existují autorská práva a že tudíž jsou povinni autory citovat! Bibliografické citace Bibliografická citace je souhrn údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci. Odkazem na citaci se rozumí odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury na konci knihy apod.) V odborných pracích se nejčastěji citují jednosvazková díla (učebnice, monografie), články v časopisech, stati ve sborníku, výzkumné zprávy, disertační a diplomové práce, ostatní druhy dokumentů (podnikové písemnosti), rostoucí měrou rovněž internetové odkazy. Umístění citace může být: na konci textu práce, v poznámce pod čarou, přímo v textu, částečně v textu a částečně pod čarou. Zvolený způsob umístění citací musí být v celé práci jednotný. Odkaz na citaci Jestliže se citace neuvádí přímo, použije se odkazu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury). Odkaz na citaci může mít dvojí základní formu: a) pořadové číslo psané v hranatých závorkách, pod níž je uvedena citace pod čarou nebo v seznamu literatury na konci textu. V tomto případě jsou citace zařazeny a průběžně číslovány obvykle v takovém pořadí, v jakém na ně odkazujeme, např. [3], b) příjmení autora (autorů) a rok vydání, přičemž podle kontextu je rok vydání, popř. jméno autora (autorů) odděleno od ostatního textu závorkou. V tomto případě jsou citace obvykle seřazeny abecedně podle jmen autorů, v odůvodněných případech chronologicky, např. [Hoffmann 1982]. Uvádění citací Bibliografické citace se uvádějí následovně: jméno autora uvádí se vždy v pořadí: příjmení, křestní jméno (obvykle ve zkratce), píše se velkými písmeny nebo jinak zvýrazněně, např.: HOFFMANN, V., 6 tituly a hodnosti autora (Ing., Prof., Mgr. aj.) se v citacích neuvádějí, u publikací dvou a tří autorů se uvádějí v citaci všichni autoři. Jména jednotlivých autorů se oddělují pomlčkou. Jsou-li autoři více než tři, je možno uvést jména všech autorů, nebo pouze jméno prvního autora, za něž se připojí „aj.“ nebo „et al.“, v současné době obvykle „a kol.“ název se uvádí v jazyku citované publikace, pořadí vydání pro pořadí vydání se užívá arabských číslic, k číslicím se připojují obvyklé zkratky vyd., ed., např. 2. vyd. (angl. 2nd ed.). místo vydání píše se v jazyku a pravopise díla s event. transliterací (např. London, Berlin). název nakladatelství píše se v jazyku a pravopisu díla s event. transliterací (např. SNTL/ALFA, PWE, Ekonomika, McGraw-Hill). rok vydání píše se vždy arabskou číslicí, např. 1991, není-li rok vydání uveden, píše se do hranaté závorky odhadovaný rok vydání, není-li odhad možný, uvede se zkratka b. r. (tj. bez roku). ročník a číslo periodika píše se vždy arabskou číslicí, např. 37, ročník, svazek se typograficky zvýrazňuje, obvykle podtržením (např. 14), dvojčíslo periodika se označuje pomocí lomítka (např. 5/6) údaje o rozsahu pod pojmem stránky se rozumí uvádění všech stránek, na nichž se vyskytuje citovaná stať. U nepřerušovaného textu se uvádí první a poslední stránka se znaménkem - (spojovník), má-li citace přesně doložit místo, odkud byla převzata citovaná definice, myšlenky, číselné údaje apod., pak se uvádí pouze konkrétní stránka, ISBN (ISSN) je také součástí citace. ISBN („Mezinárodní standardní číslování knih“) je specifické pro každou knihu, ISSN („Mezinárodní číslo seriálových publikací“) je specifické pro každé periodikum. Dále uvádíme schémata základních citací nejčastěji citovaných dokumentů - jednosvazkových děl, časopiseckých článků, výzkumných zpráv a statí ze sborníků. Základní citace jednosvazkového díla obsahuje tyto údaje: příjmení a jméno autora (autorů), název publikace, sestavovatel (editor, redaktor) v případě, že dílo nemá autora, pořadí vydání, místo vydání, nakladatel, rok vydání, počet stran (někdy se neuvádí), ISBN. Příklad: ŽÁK, M. a kol..: Učebnice hospodářské politiky II. (HP 202), 1. vyd. Praha, VŠE 2000. Počet stran 202. ISBN 80-245-0028-0. Základní citace časopiseckého článku obsahuje tyto údaje: příjmení a jméno autora (autorů), název článku, název časopisu, ročník (svazek), rok vydání, číslo stránky (číslo první a poslední stránky), ISSN. Příklad: JANÁČEK, K. a kol.: Czech Economy in 1999: Struggling for Survival. Prague Economic Papers, VIII, 1999, č. 2, s. 99-144, ISSN 1210-0455. 7 Základní citace výzkumné zprávy obsahuje tyto údaje: příjmení a jméno autora (autorů), název zprávy, označení druhu zprávy v hranaté závorce, není-li součástí názvu, místo vydání, vydavatel, rok vydání, počet stran. Příklad: ŽÁK, M. a kol.: Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace. [Výzkumná zpráva]. Praha, FNH VŠE, 1999, 254 s. Základní citace stati ze sborníku obsahuje tyto údaje: příjmení a jméno autora (autorů) stati, název stati, název sborníku za slovem „In:“, ročník (svazek), jméno redaktora jednorázově vydaného sborníku, místo vydání, nakladatel, rok vydání, stránky. Příklad: TOMŠÍK, V.: Česká republika ve světle mezinárodních kapitálových toků s důrazem na analýzu přímých zahraničních investic. In: Hospodářská politika v tranzitivních ekonomikách. ČERVENKA, M. – KOTLÁN, V. (red.). Ostrava, FE VŠB – TU, 2000, s. 231-240, ISBN 80-7078- 755-4. Základní citace novinového článku obsahuje tyto údaje: příjmení a jméno autora (autorů) článku, název článku, název novin, datum vydání, číslo stránky. Příklad: BIČÍK, M.: Firmy se e-businessu stále ještě bojí. Lidové noviny, 26.6.2000, s. 13. Zdroje na internetu Platí pravidla pro citace stejná jako v předchozích případech, ale navíc je uvedena internetová adresa, na níž se příslušný dokument nachází, a datum přístupu autora k odkazu. Příklad: ČNB: Zpráva o inflaci - říjen 2004. Praha, ČNB, 2004. Přístup z internetu http://www.cnb.cz/pdf/ZOI_rijen_2004.pdf (odkaz ze dne: 18.11.2004) Seznam použité literatury Seznam použité literatury uváděn na konci textu před přílohami. Jednotlivé publikace se uvádějí v abecedním pořádku (podle jmen autorů) a lze je pořadově číslovat, čehož lze využít při odkazech na uvedenou literaturu. Seznam literatury zahrnuje všechny prameny, statě, knihy a jiné podklady, z nichž autor čerpal potřebné poznatky. Seznam obsahuje výhradně skutečně použitou literaturu, tudíž nikoliv seznam literatury, která se dané problematiky týká a se kterou student vůbec nepracoval. Seznam použité literatury nese název Literatura. Tento název odpovídá stylu nadpisu kapitoly, vlastní seznam literatury bývá psán písmem o jeden bod menším, než je základní text. Pokud nemáte čas ani chuť psát svou práci, obraťte se na svého spolehléveho kolegu na webu Diplomovapomoc.com Jejich odborníci vám rádi pomohou.
Comments