Každá diplomová práce musí stát na odborných zdrojích, povinností každého diplomanta je seznámit se před vlastním psaním práce s odbornou relevantní literaturou k tématu. Odborné informace tedy tvoří základnu diplomové práce, východisko pro další argumentaci, apod.Proto je nutné pokaždé, když něco doslova opisujeme, případně i tam, kde vlastními slovy reprodukujeme původní myšlenku, uvést ZDROJ.
V případě, že tak neučiníme,vystavujeme se podezření, že se jedná o krádež, a tento čin tak bude i posuzován
1. Povinnost odkazů se vztahuje ke všem faktickým informacím, pokud se nejedná o všeobecně známá fakta.
Co jsou všeobecně známá fakta?
• neoddiskutovatelné události
• vše, co se považuje za součást všeobecného vzdělání
• základní poznatky daného oboru (např. fakt Česká televize je veřejnoprávní médium).
U posledně jmenovaného to může být do jisté míry problémem, jde většinou o fakta, která se uvádějí v základních dílech, učebnicích či uznávaných odborných monografiích.
Jaká myšlenka je původní?
To je velmi složitá otázka, často se stává, že některé nápady a myšlenky autor převzal, aniž si to uvědomil – mohl to kdysi někde číst či slyšet. Proto je dobré si raději ověřit původnost vlastní myšlenky důkladnou rešerší tématu.
Co je citace?
Myšlenky, které jsme převzali, lze v práci uvést dvojím způsobem:
1. opíší se v originální verzi, popřípadě se některá slova vypustí a označí v textu tečkami;
2. přeformulují se vlastními slovy, čímž vznikne parafráze
V obou případech nelze změnit původní smysl! U citací musí jít o přesnou kopii
originálu, je třeba dodržet i interpunkci a všechny zvláštnosti, tato citace je celá v
uvozovkách, za nimiž následuje odkaz, odkud citát pochází. Někdy je možné citované
pasáže napsat jiným typem písma (doporučuje se kurzíva). Pokud autor chce v citátu
něco podtrhnout, vyznačit, případně dodat, vždy je nutné přidat vsuvku, že jde o
poznámku autora, či napsat jeho iniciály (např. podtrhl J. N.).
V obou případech je nezbytné uvést zdroj!
-Pokud citujeme vícekrát, není třeba údaj o zdroji opakovat, používá se zkratka c. d., tedy
citované dílo, pokud citujeme ze stejného zdroje za sebou, napíšeme tamtéž (příp. zkratku
ibid. – z latinského ibidem).
-Taktéž u parafrází je nutné v odborném textu uvést zdroj, parafráze bývá kratší než
původní text.
V případě, že vedoucí práce nebo oponent odhalí v textu diplomanta opsané, nezdrojované informace, může být práce automaticky hodnocena stupněm 4. S diplomantem může být také zahájeno řízení o vyloučení ze studia.
Jednotlivé případy posuzuje vždy komise, kterou jmenuje vedoucí katedry.
Zásadou je citovat z původního textu. Je tu totiž riziko v tom, že převzatý citát může být myšlen v jiném kontextu a je možné se pak dopustit nepřesnosti.
U citací z cizojazyčné literatury je nezbytné uvést v poznámce, zda jde o překlad vlastní
nebo je citováno z českého překladu, který byl někde publikován.
Citát je kopie textu, který citujeme v přesném znění, případné úpravy či dodatky je v
něm nutné vyznačit. Původ myšlenky je nutné označit též u převyprávěného citátu, tedy
parafráze.
Nejčastější chyby v citacích:
• Citování díla, které autor nepoužil – často je velkým nešvarem vkládat do seznamu
použitých pramenů nejrůznější uznávané autory, i když s tématem práce všechny
nesouvisí;
• Necitování díla, které autor použil;
• Nepřesné citování – může znesnadnit dohledání původního textu pro toho, kdo by se
chtěl o uvedené myšlence dovědět něco víc;
• Seznam literatury není úplný – autor ocitoval nějaké dílo (třeba uvedl i v
poznámce), ale v seznamu toto dílo chybí;
• V seznamu se objevila chyba ve jménu autora – může nastat problém při hledání
tohoto díla;
• V seznamu se objevila chyba v roku vydání knihy – může nastat stejný problém
• Autor může pracovat s různými vydáními jednoho díla – případně s různými
překlady a opomene je uvést v seznamu literatury;
• Autor není důsledný – jednotlivé poznámky v práci nemají jednotnou úpravu.
Bibliografická citace
Jméno autora i název díla může být zapojen do věty (Čmejrková 1999: 223–250) nebo
v poznámce pod čarou.
Bibliografické citace jsou předmětem normy ČSN ISO 690.
Tato norma také obsahuje Národní přílohu, která uvádí české příklady bibliografických
citací. Každý vědecký obor si však tuto normu přizpůsobuje svým potřebám i zvyklostem
(stále více se projevuje vliv norem platných v anglosaském světě – viz též níže, na konci
tohoto oddílu).
Norma rozděluje jednotlivé prvky bibliografické citace na
A) povinné a B) nepovinné.
A) Povinné prvky citace – autor, název díla, pořadí vydání (uvádí se pouze tehdy, pokud
nejde o vydání první), rok vydání a ISBN (standardní číslo – není povinné u částí,
příspěvků v monografických publikacích, u článků v novinách, časopisech, pravidelně
vycházejících odborných a vědeckých řadách – u nich je uváděno tzv. ISSN);
B) Nepovinné prvky citace – jména redaktorů, editorů (vydavatel, nakladatel, případně
sestavovatel), překladatelů; údaje o místě vydání a nakladateli (zde je však spíše praxe
jiná – v bibliografické citaci u nás je tento údaj spíše považován za povinný); údaje o
rozsahu díla, počet svazků či stran (platí výše uvedené); název edice a další.
Srov. Čmejrková, 1999, s. 223 – 250 a kapitolu tohoto dokumentu – Poznámkový aparát.
POZOR: Ať už jsou bibliografické citace zvolené podle jakéhokoliv modelu, je třeba, aby byly správné, přesné, úplné a jednotně upravené – není možné kombinovat několik
možných způsobů!!
Citace tedy musí obsahovat následující údaje:
KDO – autor díla
CO – název, titul díla; je možné uvádět i podtitul
KDE – místo vydání, vydavatel
KDY – datum, tedy letopočet vydání, u časopisů i ročník, číslo
STANDARDNÍ ČÍSLO – ISBN i u periodik ISSN
Druhy citací
Zde doporučujeme seznámit se detailně s příslušnou bibliografickou normou
- pro písemné (tištěné) dokumenty: ISO 690
- a pro elektronické dokumenty: ISO 690-2
K vytváření citací je možné také využít program – tzv. generátor citací (www.citace.com).
V nejasných případech doporučujeme publikaci Čmejrková a kol. (1999).
Citace zdrojů z internetu
Citace tohoto typu upravuje norma ČSN ISO 690-2 z ledna 2000. Podle této normy se
rozlišuje citování
1. elektronických monografií, databází a počítačových programů
2. elektronických seriálových publikací
3. elektronických nástěnek (bulletin board = počítačový systém, v němž jsou informace a zprávy zpřístupněny ke zhlédnutí vzdálenými uživateli), diskusních fór a
elektronických zpráv. Údaje, které citace obsahuje, musejí odkazovat na ten exemplář
elektronického dokumentu, který byl užíván.
U elektronických dokumentů je důležité citovat podle stejného principu jako u ostatních
zdrojů – totiž tak, aby bylo možné tyto informace bezpečně najít. Např. tedy:
/online/ PŘÍJMENÍ, Jméno. Název. Dostupné z: http://www.xxxx.cz/yyy. Poslední
úprava datum a/nebo citováno dne.
Konkrétní citační manuály se mohou v detailech (např. pořadí povinných prvků a
vyžadovaných nepovinných prvcích) odlišovat např. u jednotlivých oborových periodik. Pokud váháte, zda jste citaci vypracovali správně, nebo potřebujete poradit, obraťte se na portál Diplomovapomoc.com, jejich specialisté s dlouholetou praxí vám rádi pomohou.
Comments